STAR WARS

Když se koncem roku 2004 na pultech obchodů objevila multiplayerová akce jménem Battlefront, snad ani ti největší optimisté jí nehádali úspěch tak kolosálních rozměrů, kterého nakonec novinka z dílen Pandemic Studios dosáhla. Battlefront se díky svým kvalitám (a také díky dobrému marketingu i oblíbenosti značky SW) stal nejprodávanějším Star Wars titulem všech dob. Příprava pokračování tak byla spíše otázkou času. Battlefront s dvojkou v názvu přichází přesně rok po svém předchůdci.

Pojďme rovnou k věci. Co se od loňska změnilo? Nabízí se odpověď „prakticky nic“. A nebyl bych daleko od pravdy, kdybych po ní sáhl. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že vývojáři revoluci neslibovali. Měla být vylepšena grafika, zlepšen singleplayer, propracován multiplayerových systém. A přesně to Battlefront 2 nabízí.

  
Výhoda universa SW č.1: Rozdílnost lokací

Pakliže jsem v recenzi jedničky konstatoval, že hra „nabízí singleplayer“, musím v případě druhého dílu toto tvrzení mírně poupravit. Battlefront 2 má singleplayer. A rozhodně se za něj nemusí stydět jako posledně.

Část pro jednoho hráče je rozdělena na dvě samostatné větve. V té první budete krok za krokem procházet dějinami Hvězdných válek a zúčastníte se všech důležitých událostí. Pomocí krátkých filmečků vám bude osvětlen příběh, což je mimochodem příjemná změna – loňský výtvor se za plnohodnotný děj rozhodně považovat nedal. Druhá část je ke hráči o poznání schovívavější – dostane totiž na výběr, co by rád dělal a není odkázán pouze na předem narýsovanou linii příběhu (i když se jí samozřejmě může zuby nehty držet).

Úkoly v singleplayeru jsou povětšinou jednoduššího ražení a tematicky čerpají z módu Conquest. V praxi to znamená, že musíte zabírat a snažit se udržet kontrolní body roztroušené po mapě. Sem tam se sice objeví nějaká menší odbočka (úkoly typu „zabij deset rytířů Jedi“), nejde však o nic častého, co by hru jednoho hráče ovlivňovalo.

Možná i proto se singleplayer nezbavil hlavního neduhu z minula – po pár hodinách vás přestane bavit, a pakliže nedisponuje vaše konzole připojením k internetu, skončí krabice s hrou kdesi v temném koutě a bude se na ni už jen prášit. Stačilo by přitom tak málo: rozšířit rejstřík úkolů a nabídnout hráčům hratelnost, která se neomezuje pouze na jedno.

Na druhou stranu vás hra nezatěžuje „zbytečnostmi“. Díky tomu se singleplayerová část může pochlubit neuvěřitelným spádem. Jakmile poprvé vstoupíte na bojiště, už vás z něj nedostanou.

Žádné zdlouhavé hledání nepřátel se nekoná, stejně jako pátrání po kontrolních bodech. A když už náhodou zabloudíte, pomůže vám kompas v levém dolním rohu, na němž je každý cíl mise graficky znázorněn, a hráči je tak pátrání v mnohém ulehčeno.   

  
Výhoda universa SW č.2: Rozdílnost ras, jednotek a způsobů boje

I přes negativní tón předchozích odstavců musím uznat, že byla část pro jednoho hráče od minule změněna k nepoznání. Nepřátelé se chovají konečně jako racionálně uvažující lidé, nikoli jako stroje na zabíjení, které „jen tak nějaká rána nezajímá“. Systém respawnu doznal také změn k lepšímu – nepřátelé se na svět konečně líhnou na odlehlejších místech a nehrozí tak, že vám vpadnout do zad.

Nově nejsou bitvy omezovány pouze na planety a odehrávají se také přímo ve vesmíru. A pakliže něco Battlefront 2 zvládá na výbornou, jsou to právě vesmírné souboje ve volném prostoru. Pocity, které se hráče zmocní, když usedne do kokpitu stíhačky, se dají jen stěží s něčím srovnávat. Akce ve stíhačkách je mnohem rychlejší a zběsilejší než je tomu v případě běžných pozemních bitev a – to především – se do nich zapojují větší počty jednotek. Každá z lodí navíc nabízí unikátní zážitek a vyžaduje osobitý přístup v ovládání. Bohužel se ani zde autorům nepodařilo dotáhnout počáteční skvělý dojem do dlouhodobého trvání. Již brzy zjistíte, že se mapy pro vesmírné bitvy opakují a jsou si podobné jako vejce vejci; zážitek z hraní je tak pokaždé totožný, opakují se totiž také postupy a typy jednotek. Naštěstí se bitev nemusíte účastnit a stiskutím jediného tlačítka je v případě nezájmu můžete přeskočit.

Co by to bylo za hru z prostředí Hvězdných válek bez světelného meče? Battlefront 2 se v tomto ohledu naštěstí od svého předchůdce liší, a tak se vám krom klasické sestavy střelných zbraní dostane do rukou i pár hrdinů, kteří dávají přednost spíše bojům na blízko. Po čas hraní získáváte body, které můžete proměňovat za známé postavy universa. Každá mapa má přitom svou unikátní postavu – kupříkladu v kůži Anakina vyvraždíte celý chrám Jediů, s Lukem Starwalkerem se zase popereme na Hothu. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že na hratelnost to má dobrý vliv. I když ani zde nemohu jenom chválit. Při online hraní jsou totiž meče prakticky k ničemu – jakmile se na vás vrhnou více jak dva nepřátelé, nemáte šanci se ubránit... a je tedy vhodnější sázka na jistotu v podobě střelné zbraně.

  
Výhoda universa SW č.3: Bojuje se i ve vesmíru

Část pro jednoho hráče prošla očistným řízením... ale většinu fanoušků původní hry asi potěší, že zůstal multiplayer nedotčen a zachoval si kouzlo původního Battlefrontu. Stávající profese rozšířil komandér, jenž disponuje silnou zbraní a přidává na síle okolo stojícím jednotkám. Také hrdinové do hratelnosti zásadním způsobem promlouvají – na každé mapě totiž může být nejvýše jeden, podobným číslem je omezeno také množství komandérů.

Další novinkou je špion, mezi jehož hlavní přednosti patří schopnost stát se neviditelným. Ovšem stejně jako u všech ostatních povolání platí, že nic netrvá věčně. Profese jsou vyváženy do dokonalosti, takže si každý bez problémů může najít svého favorita, aniž by se musel obávat, že bude jeho jednotka slabší než nepřítel.

Vysoce nasazenou laťku map z předchozího dílu ty nynější minimálně vyrovnávají, v mnohém i překonávají. Může za to hlavně rozšíření počtu hráčů – původní počet šestnácti borců na mapu se nyní zvedl na čtyřiadvacet (u Xboxu je to 32, PC verze pojme až 64 hráčů naráz). Potěší také rozdílnost jednotlivých lokací, ostatně od universa Hvězdných válek se nic jiného nečeká.

  
Výhoda universa SW č.4: Nikdy se nebudete nudit

Kdo měl tu čest s prvním dílem, ten na první pohled pozná, že je grafika dílem stejného enginu. Skutečně – vizuální stránka Battlefront 2 je naprosto totožná s Battlefront. Není si však nač stěžovat; narozdíl od PC verze, kde hráči nadávají na nedostatek detailů a všeobecnou zastaralost grafiky, je PS2 verze bez větších chyb. PS2 verze je totiž vyvíjená jako primární a je tím pádem maximálně optimalizovaná, kdežto hráči na počítačích se musejí spokojit s průměrným portem. Dobrý dojem z grafiky ještě umocňují zvuky a hudba z pera Johna Williamse.  

S Battlefront 2 je to těžké. Majitelé původní hry si možná budou stěžovat na nedostatek invence a  pokračování zavrhnou. Pro ty ostatní je však Battlefront 2 skvělou volbou. Výborný multiplayer předchozího dílu tentokrát doplňuje také singleplayer, i když se nezbavil všech much. Možnost hrát až ve čtyřiadvaceti lidech je nesmírně lákavá, obzvláště pak když se k ní přidává bohatá sbírka módů.

Lepší singleplayer, takřka dokonalý multiplayer. Co víc si přát? Snad zůstane tendence zlepšování zachována a dočkáme se třetího dílu.

Celkové hodnocení: 8/10