STAR WARS

Tak k nám dorazila další hra ze značkového vesmíru Hvězdných válek. Jak název napovídá, jedná se o závody, nicméně nejsou ani zdaleka takové, jak byste možná čekali podle předchozího Racera. Pokud znáte Mario Cart z Nintenda, pak máte hrubou představu, co od nové SW hry čekat.

Pomalu si začínám připadat jako fanatický fanoušek Hvězdných válek. Neuplyne několik dní, aby mi doma na obrazovce nesvítil nápis Star Wars a do uší nehrála hudba Johna Williamse. Po Racerovi na Nintendu 64 jsem hrál vynikajícího Starfightera na PS2, průměrné demoliční derby s vozíky made in SW na PS, v soukromí si dopřávám staršího Jedi Knighta a jako předmět recenze se mi nyní do rukou dostala další hra z „galaxie velmi, velmi vzdálené“.

Filmovou sérii mám opravdu hodně rád, nicméně všeho moc škodí a připadá mi, že Lucas Arts perou svoji Star Wars licenci do každé nové hry, kterou vytvoří. Ta, o které si dnes budeme povídat, není ani zdaleka špatná, přesto však si mohou vydechnout starší fanoušci původní série i nadšení příznivci Racera – jich se tento titul asi nijak zvlášť nedotkne. Star Wars Super Bombad Racing (dále jen SBR) je zaměřen na nejmladší část hráčské veřejnosti a za vzor si bere především jejich největší modlu ze SW série: Epizody 1.

Hra nabízí na výběr z osmi postav, které známe z posledního (nebo prvního?) dílu filmové řady. Na výběr jsou Darth Maul, Jar Jar Binks, Sebulba, Boss Nass, Obi Wan, Yoda, Anakin a Amidala. Po splnění určitých podmínek je sice možné překonvertovat tyto postavy na zástupce temné strany síly, nicméně pokud vím, žádná další tajná postava ani vozidlo k mání nejsou. Totéž platí i pro tratě. Těch jsou k mání tři trojice plus bonusové arény na speciální bojový mód, o kterém si povíme za chvíli.

Nekoná se žádný velký výběr z herních módů, můžete si pouze nastavit počet kol pro jednotlivé závody, ve kterých jde vždy o to samé – dorazit do cíle dřív, než protivník. Stejně prostými pravidly se řídí i týmová hra, ve které opět vítězí ten tým, jehož závodník je v cíli první. Pokud už jste tratí projeli jako první, můžete ji následně hrát v zrcadlově obrácené podobě. Jinak je kromě samotného závodu k mání mód Challenge, který se zpřístupní po vašem prvním projetí libovolnou tratí a umožňuje vám bojovat proti nahranému stínu, který představuje váš první pokus.

Poslední herní možností je takzvaná Arena, která má skutečně něco společného s Quakem 3. Jde o uzavřené prostranství, na kterém můžete bojovat s ostatními závodníky. Pravidla jsou jednoduchá – každé vozidlo má svůj štít a ten je možné poškozovat buďto nárazy a nebo používáním zbraní, které jsou po aréně roztroušeny (tytéž zbraně jsou k mání i v samotných závodech a ještě si o nich něco povíme). Závodník se zničeným štítem vypadává ze hry. Prosté, ale zábavné.

Pokud jde o ty zbraně a další pomůcky, které můžete ve hře najít, jsou tu dva typy základní výzbroje: útok vpřed a útok vzad, od klasických blasterů až po naváděná torpéda. Navíc jsou k dispozici různá zrychlení a doplnění štítů, plus samozřejmá nesmrtelnost neboli ochrana před všemi útoky protivníků.

Již po prvním letmém pohledu na okolní obrázky vám musí být jasné, že vzhled všech postav ve hře prošel pořádnou mutací. Řekl bych, že se do rodokmenu hvězdně-válečných hrdinů přimíchal někdo z Mariovic famílie nebo snad dokonce ze stáje Pokémonů (což je patrné zejména na bytostech, které obklopují tratě). Je tedy skutečností, že design SBR prošel pořádnou revizí, zaměřenou na zjednodušení a zpřístupnění hry těm nejmladším hráčům. Osobně mi to příliš nevadilo, připadal jsem si, jako kdybych hrál manga verzi Star Wars, nicméně chápu, že spoustu odrostlejších příznivců žánru nebo série vzhled SBR odradí. Navíc i hratelnost a obtížnost hry skutečně odpovídá tak věku tří až sedmi let, takže je zřejmě jasné, kam strýček Lucas a jeho lidé s touto hrou mířili. Otázka je, zda uspějí. Vzhledem k tomu, že PS2 prozatím podobný titul postrádá, mohlo by se zde SBR dařit, nicméně na jiných platformách to bude horší. Herních módů je zde totiž skutečně málo, stejně tak postav – vozidel a tratí samotných.

Na druhou stranu tratě jsou většinou skutečně velmi působivé a propracované, některé efekty se mi hodně líbily. Teď mluvím například o závodě v otevřeném vesmíru, pod vodou nebo po okraji masožravé písečné jámy z Návratu Jediho. Koukat se dalo třeba i na arénu na povrchu Naboo, kterou tvořilo silové pole ve filmu chránící gunganí armádu. Celkově lze ale cítit zjednodušenost a dětinskost i ze samotných tratí, takže pokud jste hráli Racera (nebo viděli ukázky z dokončovaného druhého dílu tohoto báječného závodu), pak vás pravděpodobně SBR zas tak nezaujme.

Navzdory celkové jednoduchosti SBR je nutno přiznat, že hra samotná neoplývá žádným jiným nedostatkem – ovládání je správně citlivé a prosté, hudba byla kvalitně odlehčena, aby sedla k vzhledu a atmosféře hry (její filmové motivy zůstaly pochopitelně zachovány). Ovšem jednoduchost ještě nemusí znamenat prázdnotu. Nebýt celkové krátkosti a prostoty hry, byl bych se u ní nejspíš i stihnul pobavit, takhle mi ale připadlo, že bylo příliš brzy po všem a nezbývalo mi, než se vrhnout na to jediné, v čem je SBR skutečně excelentní – a to je multiplayer. I když jsem opět postrádal více herních módů, tak právě ona přehlednost a jednoduchost herních mechanismů a principů způsobily vynikající hratelnost a zábavnost řežby ve více hráčích. Především za multiplayer si tedy hra odnáší to ohodnocení, které jsem jí nakonec udělil.

Na druhou stranu tratě jsou většinou skutečně velmi působivé a propracované, některé efekty se mi hodně líbily. Teď mluvím například o závodě v otevřeném vesmíru, pod vodou nebo po okraji masožravé písečné jámy z Návratu Jediho. Koukat se dalo třeba i na arénu na povrchu Naboo, kterou tvořilo silové pole ve filmu chránící gunganí armádu. Celkově lze ale cítit zjednodušenost a dětinskost i ze samotných tratí, takže pokud jste hráli Racera (nebo viděli ukázky z dokončovaného druhého dílu tohoto báječného závodu), pak vás pravděpodobně SBR zas tak nezaujme.

Navzdory celkové jednoduchosti SBR je nutno přiznat, že hra samotná neoplývá žádným jiným nedostatkem – ovládání je správně citlivé a prosté, hudba byla kvalitně odlehčena, aby sedla k vzhledu a atmosféře hry (její filmové motivy zůstaly pochopitelně zachovány). Ovšem jednoduchost ještě nemusí znamenat prázdnotu. Nebýt celkové krátkosti a prostoty hry, byl bych se u ní nejspíš i stihnul pobavit, takhle mi ale připadlo, že bylo příliš brzy po všem a nezbývalo mi, než se vrhnout na to jediné, v čem je SBR skutečně excelentní – a to je multiplayer. I když jsem opět postrádal více herních módů, tak právě ona přehlednost a jednoduchost herních mechanismů a principů způsobily vynikající hratelnost a zábavnost řežby ve více hráčích. Především za multiplayer si tedy hra odnáší to ohodnocení, které jsem jí nakonec udělil.

Na druhou stranu tratě jsou většinou skutečně velmi působivé a propracované, některé efekty se mi hodně líbily. Teď mluvím například o závodě v otevřeném vesmíru, pod vodou nebo po okraji masožravé písečné jámy z Návratu Jediho. Koukat se dalo třeba i na arénu na povrchu Naboo, kterou tvořilo silové pole ve filmu chránící gunganí armádu. Celkově lze ale cítit zjednodušenost a dětinskost i ze samotných tratí, takže pokud jste hráli Racera (nebo viděli ukázky z dokončovaného druhého dílu tohoto báječného závodu), pak vás pravděpodobně SBR zas tak nezaujme.

Jednoduchá a hezká závodní hra pro děti. Nicméně i je by mohla odradit trvanlivost tohoto titulu.

Celkové hodnocení: 6/10